V PATÁCH WIMBLEDONU | Laver Cup

Před 2 týdny jsem přednášela na jedné střední škole stejně starým mladým lidem jako jsem já. Mluvila jsem lehce, jak říkám egoisticky, hlavně o sobě a o svých zkušenostech, pro některé NEzkušenostech, o svých stážích a jednorázových akcích a o tom, jak jsem se k tomu dostala, co jsem díky tomu získala. Jo... možná ještě nedávno to byly sice zajímavé akce, ale dneska k tomu připisuji BIG DEAL akci. Laver Cup.

Laver Cup = tenisový turnaj, který vznikl na počest významného tenisty Rogera Lavera, letos první ročník u nás v Praze v O2 areně



...Všechna slova hltám jako kdyby mi mohla dát propůstku k maturitě zdarma, surfařšký zájezd nebo královský titul. Sedím uprostřed dvou spojených kultaých stolů a házím hlavou zleva doprava, jako při sledování tenisového turnaje. Zleva získávám informace o Wimbledonu a 10 letých zkušenostech týkajících se jeho pořádání. Zprava je to Australian Open a v mlze myšlenek si říkám, co tu vlastně vůbec dělám, zatímco si až moc dobře uvědomuji, co tu dělám.

Už jen ta možnost pracovat pod křídly tak úžasných žen, které toho mají tolik za sebou, bylo inspirující.


Neustále… v tramvaji, u oběda, v autě, přemýšlím nad tím PROČ, KDY, JAK, CO. Procházím tajné východy, chodby, pozoruji předem připravené stoly, rozestavěné šatny... Hrdě si nosím svoji plastovou akreditační kartu na krku a získávám informace, které se do světa nesmí dostat. Vím všechno. Vím všechno, co pro odvedení své práce na LAVERU CUPU potřebuji vědět.



Jako vždy... nejmladší a s velkou vděčností se poměrně rychle a jistě dostávám do role Player Services Teamu, alá týmu, který je k dispozici hráčům... Když člověk dostane takovou roli, musí počítat se vším. Já třeba od začátku byla smířená s tím, že budu sedět v rohu na hotelu, občas někoho pozdravím a to bude moje práce... Jestli jsem se něco o sobě naučila, tak to, že žádné nebo špatné očekávání znamená vždy velký hodně velký plusík. A taky to tak bylo. Děl se totiž přesný opak mého očekávání.

Žádná očekávání = nejlepší očekávání.


Zažila jsem okamžiky, které budu jednou vyprávět svým dětem, vnoučatům. Okamžiky pro které by plno lidí vraždilo. Okamžiky, kdy bylo pusto prázdno a okamžiky, kdy jsem držela 3 telefony a zároveň telefonovala s 2 dalšími osobami… A protože určitě nečtete tenhle článek kvůli tomu, abyste mě tady BS (=bullshitovatli), ale kvůli tomu, že vás zajímají všechny možné detaily, storky…. here we go.



...věc, která mi brala srdíčko byla smlouva, kterou jsme podepisovali, obsahovala totiž zákaz focení, natáčení, selfies s hráči, žádání o podpisy… a tak jsem si fňukla, překousla to a stejně ve výsledku obsadila galerii behind the scenes fotkami (plno z nich nejsou ani moje fotky, všechno se to tak mixovalo, přeposílalo...) btw. spodní fotka?! tu jseeem!!!! důkaz!






- moje pozice byla pozice PLAYER SERVICES, jak už jsem psala, byli jsme taková hlavní a téměř jediná skupinka, která zde byla pro hráče a jejich agenty, manažery… (photoshoot, večeře, gala večer, šatny v O2 areně atd.)

- první dny jsem strávila s hráči týmu WORLD na hotelu, těch pár dní stačilo k tomu, abych dostatečně poznala hráče a upřímně?! sice jsem tým Evropa, ale fandit proti nim mi bralo srdíčko

- Pa, So, Ne: mým místem už nebyl hotel, ale malá bílá místnost, která se nacházela v O2 areně v zázemí hráčů, kde se vystřídalo během 3 dní více lidí než míčků na kurtech 



- přestože jsem byla doslova 3 dny na místě činu… viděla jsem 0,000% celých zápasů v O2 areně a 80% treninků hráčů, u kterých jsem se vždycky naprosto vypařila z reality

- s většinou hráčů jsem komunikovala, s někým to bylo sotva ahoj, s někým dlouhé konverzace, takže nejčastejší otázka… potkala jsi Nadala? Federera? Isnera? JO! a taky Štěpánka, Berdycha, Socka, Shapovalova… jejich rodiny, přítelkyně, ženy, snoubenky, bratry, sestry, trenéry…

- ať už to mohlo vypadat jakkoliv… z nějakého důvodu jsem nebyla jedna z těch, která by se klepala nervozitou nebo skákala do vzduchu, když je potkala oproti tomu neúplně příjemný moment pro mě byl, když jsem jim těma nejvíc špičatýma nůžtičkama roztřihávala zašité kapsy u saka… poslední, co chcete je vrazit nůžtičky Berdychovi do hrudi

- nejvíc šokující moment byl, když jsem telefonovala a postavila se vedle mě dost zajímavě oblečená, starší paní, koukla na mě, usmála se, zvedla hovor… byla to totiž Anna Wintour. ha! a to je přesně takový ten moment, který si do deníku prostě napíšete. během turnaje jsem se s ní potkala ještě několikrát.

- naučila jsem toho tolik o tenistech a “tenisových věcech” víc než za svojí spíše NEtenisovou karieru



A rada na závěr? Ať už jste kdekoliv, vždycky se chovejte. Jo chovejte.! Mile, úsměvavě, ochotně. Karma vám to vrátí. Karma je totiž kámoš a může vás dostat na akce, kam byste se bez ní asi nikdy nepodívali. Třeba na Laver Cup.

Karma je kámoš.

2 komentáře:

  1. Skvělý článek 😍 a ty tvoje zážitky?! No panebože, to muselo být fakt úžasný💕 Hned bych tam jela s tebou😂 Ale opravdu před tebou smekám klobouk, protože dostat se ať na Laver Cup, to chce opravdu hodně tvrdé dřiny a víry, že sny si může plnit každý.👍 A to je ten správný přístup k životu! 😉 Přeju hodně dalších úspěchů a gratuluji k tomuhle! 😀
    jdusizasvym.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!!! No bylo to úžasný, naprosto! 💕
      ...Přesně jak píšeš a přesně jak říkám, vždycky to "nějako" jde, plnit si sny, vždycky.
      A ještě jednou děkuju!

      Vymazat